Agresivní ekologická politika Evropské unie byla v médiích dosud rozebírána v souvislosti s automobilovým průmyslem nebo zdražováním energií v důsledku rostoucích cen emisních povolenek.
Celkem nenápadně je však připravovaná další směrnice, která může mít zcela zásadní vliv na prodej a pronájem starších nemovitostí, pokud budou považovány za energeticky neúsporné. Evropská komise totiž připravuje směrnici, jejíž návrh projednal 13. 12. 2021 Evropský parlament.
Tato směrnice počítá s tím, že od r. 2027 bude zakázáno prodat nebo pronajmout budovu, která nebude mít energetický štítek alespoň na úrovni E.
Další zpřísnění je navrhováno od ledna 2033, kdy bude pro prodej nebo pronájem budovy vyžadován energetický štítek na úrovni C. Současně hodlá směrnice uložit členským státům EU povinnost vypracovat akční plán renovace budov, přičemž se bude jednat o bytový i nebytový fond a budovy veřejné i soukromé. Cílem je vytvořit „vysoce účinný dekarbonizovaný fond budov do roku 2050.“
Pro Českou republiku celkem tragická zpráva.
Je totiž zcela běžné, že část majitelů budov vedou k jejich prodeji nebo pronájmu právě finanční důvody, mj. tedy předpokládané náklady na rekonstrukci nebo neúnosné náklady na spotřebu energií. Naopak část zájemců vyhledává naopak z finančních důvodů nemovitosti před rekonstrukcí, kdy kupní cena těchto budov je výrazně nižší než cena budov těsně po dokončení, a plánuje, že s rekonstrukcí započne později. Tito noví vlastníci často plánují, že byty nebo nebytové prostory dočasně pronajmou, samozřejmě za nájemné zohledňující faktický stav, a získané finanční prostředky následně použijí na plánovanou rekonstrukci. Tuto praxi, která v podstatě jako jediná umožňuje plynulou renovaci soukromého bytového i nebytového fondu, by navrhovaná směrnice zcela zakázala. Znamenalo by to, že majitel starší, nerenovované – a tudíž energeticky náročné – budovy, by musel nejprve získat finanční prostředky na rekonstrukci a teprve poté by mu bylo „dovoleno“ budovu prodat nebo pronajmout. To je utopická představa. Vlastníci starších domů tak budou zcela zablokováni, a když nedokážou vlastním nákladem dům zrekonstruovat, budou jejich domy odsouzeny k chátrání, protože je nebudou moci nabídnout jinému zájemci (který by třeba finance na zajištění rekonstrukce k dispozici měl).
Ještě děsivější je představa blokace pronájmu obecního majetku, především sociálně potřebným.
Pět let, které navrhuje Evropská komise jako lhůtu, od níž bude pronájem nebo prodej energeticky náročných budov zakázán, je v poměrech České republiky a délky zdejšího stavebního řízení, zcela nedostatečná. Pokud by však obce nemohly své byty z důvodu energetické náročnosti pronajmout, jak by zajistily bydlení pro ty své občany, kteří je nezbytně potřebují? Nájemné, které obce od takových občanů inkasují, jim pak neumožní nákladnou rekonstrukci. Akční plán, který by měl zřejmě zajistit renovaci energeticky náročných budov – a návrh směrnice výslovně počítá i s nemovitostmi soukromými – by měl zřejmě tuto renovaci finančně podporovat. Každá dotace do soukromého majetku je však narušením hospodářské soutěže. Pokud budou soukromé osoby investovat do nových budov ze svých soukromých prostředků, budou jimi nabízené nové byty ať k pronájmu nebo k prodeji za cenu vyšší než zrekonstruované byty, které, ač mající soukromé vlastníky, budou financovány z prostředků veřejných. Tato nerovnost by mohla vést k poklesu zájmu o výstavbu nových bytů. Překotné zelené plány Evropy, které stanoví cíle bez ohledu na to, zda jsou reálně dosažitelné, tak zjevně postihnou občany členských států, především ty sociálně potřebné.
