Autor: Václav Vlk
👉 Advokátní volby 2021
Normálně se na to novináři a komentátoři těší, že bude nějaký super volební rok a v něm se vyřádí nad komentáři, co by když by a kdo a proč a jak a s kým a kdo určitě, ale určitě ne, a to ani náhodou.
Máme takový super volební rok v České advokátní komoře. Zatímco kandidující uskupení dílem zbrojí a volají hlasitě, hlavně na sociálních sítích, v právním tisku klid. Bodej by ne, Česká justice se necítí být prostorem pro vymezování si lokálních názorů na spolkové radosti, a ostatní stavovská média, podle příkazu daného pravidly advokátních voleb tiše mlčí. Jenže mně to nedá. Protože nekandiduji do představenstva ČAK, chci už teď tepat kandidáty a postupy, ať už máme volby opravdu volební s fanfárami a kokardami. Každý máme právo si jednou v životě zablbnout i v nudné profesi a budeme jako v politice, tu Otevření, tu Moderní a možná i Pravověrní (ty ještě očko nevystrčili:-). Tak, proč se nevěnovat komentářům jednotlivých kandidujících skupin jednotlivců a problémů co chtějí vyřešit jak zázrakem.
Děkuji na tomto místě vlastníkům tohoto portálu, že mě nechají si taky hráti a vyřádit se, nesvázán žádnou povinností. Upřímně na tomto místě též přiznávám, že se chci ucházet o místo v Odvolací kárné komisi, ale tam jsou mírně složité podmínky ke kandidatuře, které se plní trošku náročněji a je to vrcholná nuda, takže průměrný advokát, když už ví, že existujeme, jen mlhavě ví co děláme. No, a pak je jeden z členů Ivo Jahelka, tak já si ty “humory” nebudu dělat s kytarou, ale jen perem.
V tomto prvním dílku volebního roku pojďme se věnovat významným skupinám nevolebním, ale pro volby názorově významným. Jsou jimi Unie rodinných advokátů ČR a Unie obhájců ČR. Zajímavé je, že jde významně žensko-mužský spolek respektive mužsko-ženský. Úplně, jak podle vzorců co musíme rozbíjet kopíruje osazenstvo podle pohlaví genderové role. Ovšem než mě někdo po hlavě vezme paličkou, tak je to jen zdání co klame. Hned si šáhnu po jedné kandidátce Otevřené advokacie. Jak na potvoru členka Unie obhájců ČR. Lucie Hrdá. Mohl bych lacině napsat, že krásná a vtipná dáma. Mohl bych lacině napsat, že s obsesí k domácímu násilí a jeho potírání. Ne, trochu ji přirovnám k Dagmar Burešové, je to dáma co ví co chce. Není jejich mravů, je trošku punk, ale v době Dagmar Burešové bylo punk se chovat dle etikety, tak to je pak otázka.
Tak se budu ptát, co chce osobně pro advokacii? A tady trošku narazím. První věta zní Chci zvýšit zastoupení advokátek ve vedení Komory a zasadit se o advokacii otevřenější ženám a rodičům malých dětí. Jak zvýšit? Tím, že ženy budou chtít co nejvíc ve vedení být? Nebo budeme mít kvóty? Kde je chyba, že tam nejsou? V čem ta chyba je? Kolegyně promine, je to jen náhoda, ale slouží jako první příklad krásných frází. Já, volič, chci konkrétně hezky, jak a proč to podle ní bude? Záměrně šahám po tomto, abych si z toho ani náznakem nedělal legraci. Chci totiž vědět, proč se drží stereotyp – u soudu převaha žen – a přesně obráceně v advokacii? Jen úhel pohledu by stačil. Tedy nejen co chci, ale proč to chci, co je můj ideál. A nejen od kolegyně Hrdé, kterou volit asi budu. Protože ji znám a přesvědčuje mě svým entuziasmem. Jen ty prázdné fráze, daleko smysluplnější jsou její úvahy praktické, třeba ty o přebalovacích místech.
Pro mě jako advokáta kanceláří se dvěma kolegyněmi se třemi dětmi, úvah ryze provozní a volební téma jak víno.
Nahledanou příště:-)
