Média přinesla zprávu, že se chce ředitel odboru závažné hospodářské a finanční kriminality Vrchního státního zastupitelství v Praze Marek Bodlák stát soudcem, a prý se již připravuje návrh na jeho jmenování. Pokud se tak stane, nebude to pro správu české justice příliš lichotivá zpráva.
Aleš Rozehnal
advokát, partner
Nezákonné stíhání
Státní zástupce Marek Bodlák je totiž jednou z osob, která je odpovědná za nezákonné stíhání bývalé ministryně Vlasty Parkanové v kauze nákupu letounů CASA. Výsledek jeho práce tedy pocítíme my všichni na svých peněženkách, protože stát bude muset platit Vlastě Parkanové za nezákonné trestní stíhání milionové odškodnění.
A pociťuje ho určitě i Vlasta Parkanová, a to fatálním poškozením profesního i osobního života
Zprošťující rozsudky ve věci Vlasty Parkanové jsou přitom zcela jednoznačné. Uvádí se v nich například, že „nebylo shledáno žádné pochybení (Vlasty Parkanové), které by mohlo založit trestní odpovědnost. Nebyl zjištěn ani vznik škody, což rovněž musí vést k závěru ohledně nenaplnění jakékoli skutkové podstaty trestného činu“.
Kritizován byl i postup státního zastupitelství, který byl zcela přímočaře označen jak pochybení
Postupy
U postupů státních zástupců jsme se v posledních letech dočkali mnohého. Na veřejnost pronikla informace o zatajování nepohodlných důkazů policií a obžalobou v kauze trestního stíhání generála Vladimíra Halenky. Šikanózní a nezákonné několikaleté trestní stíhání zastupitelů obce Postoloprty nenechalo chladnou ani ministryni spravedlnosti.
Po žádné z těchto kauz nepřišel ani náznak dovození odpovědnosti, či sebereflexe
Že si s těmi přešlapy neumí poradit struktura státního zastupitelství je vizitkou tohoto orgánu. Pokud se ale obdobné postupy přelejí i do justice, bude to mít tragické následky.
Jaký totiž musí být dobrý soudce?
Musí mít schopnost aplikovat právo a rozumět tomu, jak jeho rozhodnutí ovlivní osudy lidí stojící před soudem. Musí mít zdravý rozum, dodržovat pravidla profesní i obecně lidské etiky. Musí mít odvahu vydávat i rozsudky, které nebudou veřejností pozitivně přijímány. Musí mít pevný charakter.
Od soudců také očekáváme, že budou klidní, uměření, moudří a uvážliví
Takto bychom mohli pokračovat dál a dál. Ale možná nejdůležitější vlastností dobrého soudce je to, že bude mít cit pro spravedlnost. Cit pro spravedlnost nespočívá ve znalosti práva a toho, co je legální a co je protiprávní. Je to chápání toho, co je správné a co je špatné. Chápání toho, co si lidé zaslouží, a toho, čím jsou povinováni druhým.
Je notorietou, že právo a spravedlnost nejsou synonyma. Právo může být nespravedlivé, a i spravedlivé právo může být nespravedlivě aplikováno. Je na soudci, aby tyto diskrepance odstraňoval a zabraňoval jim.
Závěr
Je však otázkou, zda osoba, která se podílela na téměř desetiletém nezákonném trestním stíhání a šikaně zcela nevinné osoby, může takový cit pro spravedlnost mít, nebo alespoň tušit, o co se vůbec jedná.
