Předcházení trestní odpovědnosti malých společností

Již ve dvou článcích jsem vysvětloval podstatu trestní odpovědnosti právnické osoby a obranné mechanismy, které má právnická osoba na to, aby se zcela legálně trestní odpovědnosti vyhnula. Je to ale dost složité téma. Zejména díky tomu, že zmíněná právní konstrukce trestní odpovědnosti je formulována velice obecně. Abstrakce u zákona je zcela normální.

 

Tomáš Sokol

advokát

AK Brož & Sokol & Novák

 

 

Už nebožtík Engels (ten, co vydržoval Marxe, aby v Anglii nemusel žebrat), který právu příliš nerozuměl, hovořil o rovném měřítku na nerovné lidi. Problém je, že právnické osoby jsou hodně nerovné. ZTOPO má postihovat trestní odpovědnost tak říkajíc jednomužné obchodní společnosti, v níž jedna osoba je společníkem, jednatelem a zaměstnancem. Což je krajní bod intervalu, jehož druhým krajním bodem je podnikatelský subjekt rozměru Škody a.s. nebo obdobného podniku. A mezitím veškeré další právnické osoby, zejména ty, co se zabývají podnikáním. Ale také spolky, politické strany jakož i obce a města, podobně jako kraje. Při dobré vůli by se tam vešly i církve, ale těmi se z opatrnosti zabývat nebudu.

Konkrétní subjekty

Má-li být exkurz do problematiky trestní odpovědnosti právnické osoby skutečně poučný, je třeba další text již zaměřit na konkrétní subjekty. Míněno genericky, tedy na srovnatelné subjekty. Například obchodní společnosti, pro větší přehlednost ještě dělené na malé, střední a velké. Spolky, obce zmíním někdy později.

Zůstanu-li u obchodních korporací, kritický je počet osob, které „jednají v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti“, zjednodušeně řečeno zaměstnanci a vedoucí, kteří mohou, ale nemusí být zaměstnanci. A samozřejmě předmět podnikání.

Instalatérská firma s deseti zaměstnanci podniká se zcela jinými riziky než společnost, poskytující daňové poradenství se stejným počtem zaměstnanců.

Ani tento fakt ale nenabízí možnost exaktní kategorizace. Pokud účetní instalatérské firmy zpronevěří zálohy, které složili zákazníci, je to jiný důvod pro možnou trestní odpovědnost právnické osoby, než případný trestný čin manuálně pracujících zaměstnanců stejné společnosti. Počet zaměstnanců je tedy významný faktor, signalizující velikost korporace, z čehož plynou obecně její možnosti a současně i závěr o tom, co lze na takové společnosti spravedlivě požadovat, pokud jde o preventivní opatření. Pracovní náplň zaměstnanců pak určuje konkrétní povahu těchto opatření.

Korporace s patnácti zaměstnanci

Jako prvou skupinu tedy budu uvažovat korporace se zhruba patnácti zaměstnanci. Nejde o žádný absolutní počet, může jich být i o něco více. Ale společnost s například padesáti zaměstnanci bych pro účely prevence trestní odpovědnosti již řadil do jiné kategorie.

Již jsem v minulých článcích zmínil, že z hlediska prevence je nezbytné, ujasnit si, jakých porušení zákona, či rovnou trestných činů se mohou dopustit zaměstnanci nebo osoby v podobném postavení (dále jen zaměstnanci, pokud jednají v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti). Statutární orgán takovéto korporace, tedy obvykle jednoho nebo dva jednatele zmíním samostatně, ale pokud současně pracují podobně jako jejich zaměstnanci, což zejména u opravdu malých subjektů je dost běžné, vztahují se na ně stejná pravidla jako na zaměstnance. A kromě toho musí i realizovat to, co ZTOPO žádá.  Tedy, provést všechna opatření, která ukládá právní předpis nebo která lze spravedlivě po obchodní korporaci této velikosti požadovat.

Jsem přesvědčený, že po malé společnosti lze žádat jen to, aby své zaměstnance řádně proškolila. Je-li předmětem činnosti výroba, pak je především nezbytné jasně definovat správné výrobní postupy a výslovně zakázat ty, které by mohly vést ke vzniku škody nebo k ohrožení života nebo zdraví. Je zjevné, že jinak bude takové školení vypadat v pekárně a tam, kde se delaboruje munice. V obou případech ale existují relativně zcela jasné pracovní postupy a též i jasná pravidla bezpečnosti práce. O tom je třeba zaměstnance školit. Včetně důkladného poučení, jaký následek může mít porušení uložených pracovních postupů. To vše provádět nikoliv formálně, ale měřitelným a prokazatelným způsobem a samozřejmě dodržování těchto povinností kontrolovat. Současně to vše náležitě dokladovat pro případ potřeby ověřit, zda společnost udělala to, co podle právních předpisů udělat měla.

Je jasné, že po společnosti s patnácti zaměstnanci nelze žádat vytvoření sofistikovaného školícího a kontrolního systému.

Ale minimálně ten, kdo zaměstnance řídí, by je měl průběžně proškolovat, kontrolovat a vést o tom přiměřenou dokumentaci. Uznávám, že živnostníci v těchto rozměrech podnikání mají jiné starosti či priority. ALE, podle některých pramenů požár Národního divadla v srpnu 1881 způsobila neopatrnost klempířů. Stát se něco podobného dnes, pak pokud by zmínění klempíři byli zaměstnanci i jen malé společnosti, pak zjištění, že nebyli řádně proškoleni v oblasti protipožárních předpisů nebo nebyli dostatečně kontrolováni, zda tyto předpisy dodržují, by s velkou pravděpodobností vedlo k trestnímu stíhání takové společnosti. Tak si vyberte.