Péče řádného hospodáře - Najdi právníka online

audio verze

Existuje jeden způsob, jak se můžete chránit před riziky jednatele nebo člena představenstva obchodní společnosti. Znáte Pravidlo štafety? Když sám nevím, přesunu rozhodnutí na ty, co ví. Ďábel se ovšem skrývá v detailu, zejména tam, kde účinkuje insolvenční právo.

Jako statutární zástupci musíte jednat s péčí řádného hospodáře. Co to ale přesně znamená v případech s insolvenčním přesahem? Při výplatě dividendy, při rozhodování o kontraktu s hodnotou nad 1 milion korun (proč je to právě tato částka, se dočtete dále), při restrukturalizaci, investici do distressových aktiv, při účasti firmy v insolvenčním řízení nebo v některém z 17-ti typů incidenčních sporů?

Tři stupně informovanosti

“Péče řádného hospodáře zahrnuje povinnost mít informace. V případě insolvence jsou to především právní informace,” říká Michal Žižlavský a dodává:

Insolvenční právní rámec je jiný než rámec běžného podnikání

“Má svá přísná pravidla a jednatelé a členové představenstev musí jednat v jejich mezích a informovaně. Praxe rozlišuje tři stupně informovanosti, které podrobně znázorňuje info grafika ve videu. Důležité je ale jedno:

Statutární zástupci, podobně jako lékaři, musejí jednat za všech okolností lege artis

To v sobě zahrnuje znalost mezí vlastní odbornosti. Představte si, že by rodinný lékař operoval pacientovi srdce na pohovce v ordinaci. To samozřejmě nelze. Není kardiochirurg a nemá na to zázemí. Musí poslat pacienta na chirurgickou kliniku v nemocnici. Když to neudělá, a pacient zemře, stráví zbytek života za mřížemi. Podobně jsou na tom statutární zástupci firem.

Jednatelé a členové představenstev nemohou sami rozhodovat a jednat ve věcech, kterým nerozumí

Ohrozili by tím “život” nebo kondici firmy, kterou spravují. Porušili by povinnosti při správě cizího majetku. Mohli by se dokonce dopustit trestného činu. Jakkoli se od nich očekává jen informovanost poučených laiků, když vidí, že na něco sami nestačí, musejí posunout řešení problému na vyšší stupeň informovanosti. Musejí si zkrátka opatřit informace od odborníků nebo expertů.

Meze své odbornosti musejí samozřejmě znát i odborníci. Pro advokáty přitom platí speciální normy advokátního práva.

Situace, které vyžadují vyšší stupeň informovanosti, často souvisejí s insolvencí

“Může jít o uzavření M&A kontraktu s obchodním partnerem. Zde bez důkladné prověrky bonity prodávajícího hrozí, že insolvenční správce může chtít akcie nebo obchodní závod po letech zpět. Může jít o výplatu dividendy, kdy bez negativního testu insolvence nastupuje odpovědnost statutárních zástupců za nezákonně vyplacené prostředky. Nebo může jít o lege artis postup v neformální restrukturalizaci, ochranném moratoriu, pre-pack reorganizaci, nebo přímo v insolvenčním řízení či incidenčním sporu.”

Vadná správa majetku

Zmínili jsme již, že postup jednatele nebo člena představenstva společnosti bez dostatečných informací může být trestným činem. Platí to i pro členy dozorčích rad a dalších orgánů korporací. Ti všichni mají postavení správců cizího majetku, míněno majetku společností, které spravují. Nic na tom nemění ani to, když jsou současně majiteli, tedy společníky nebo akcionáři firmy. Platí to dokonce i v pro jednatele, který je jediným společníkem. Zákon tím brání znehodnocování majetku firmy z pohledu věřitelů.

Trestní zákoník má tuto skutkovou podstatu:

§ 221

Porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti

(1) Kdo z hrubé nedbalosti poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku, a tím jinému způsobí značnou škodu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo

b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.

Michal Žižlavský k tomu doplňuje: “Jednatelé a členové představenstev mají zákonem zvlášť uloženou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Pokud nepostupují informovaně, poškozují tím spravovanou společnost, jejíž zájem mají hájit. Na půdě insolvenčního práva tím poškozují také její věřitele. Od 1. října 2020 byly sice zvýšeny hranice výše škody, podmiňující trestnost nebo uložení vyššího trestu, ovšem z pohledu byznysu stále nejsou až tak vysoké. Trestní zákoník, konkrétně § 138, říká, že značná škoda je již 1 milion a škoda velkého rozsahu 10 milionů korun českých. Za majetek, aktivum, se přitom považuje i pohledávka.”

Trestní stíhání může přivodit již nedbalá správa pohledávky ve výši 1 milion korun

Jak vypadá trestní stíhání pro nedbalou správu cizího majetku ukazuje Případová studie kauzy Postoloprty. Pro správu veřejnoprávních korporací, zde obce Postoloprty, totiž platí podobná pravidla jako pro správu obchodních korporací. Rozdíl je jen v tom, že nejde o majetek firmy, ale obce, a platí zde čtyři stupně informovanosti, nikoli jen tři.

Pravidlo štafety

“Riziko trestní i civilní odpovědnosti mohou členové orgánů obchodních společností kontrolovat tím, že dodržují Pravidlo štafety. Chrání tím také majetek spravované firmy, ať už se na to díváme pohledem společníků korporace nebo optikou věřitelů,” říká Michal Žižlavský a dodává: “Pravidlo štafety spočívá v tom, že pokud nemám dostatečné informace jako poučený laik (stupeň 1), obracím se na osobu s vyšším stupněm informovanosti, tedy na odborníka (stupeň 2), nebo na experta (stupeň 3). Tím na ně přesouvám svou odpovědnost. Když to neudělám, odpovídám sám. Stejně jako ten lékař, který neodeslal pacienta na kardiochirurgickou kliniku.”

Pravidlo štafety samozřejmě funguje jen při správném výběru odborníka nebo experta

“Nemohu čekat, že někdo uzná, že jsem udělal, co jsem mohl, když jsem najal na nadnárodní M&A transakci v insolvenčním právním rámci rozvodového advokáta z Plzně, byť by tam byl v rodinném právu nejlepší. I jako poučený laik musím vědět, že mi na to nestačí jeden člověk, že potřebuji expertní tým, a to nikoli z oblasti rodinného práva, ale z oboru restrukturalizace a insolvence.”

Rozvodový právník není správná volba pro M&A transakci

“Praxe ukazuje, že firmy mají zpravidla dobře pokrytý svůj core business. Mají právníky, ekonomické a další experty na svou specifickou podnikatelskou činnost. Jejich právníci zpravidla dobře znají regulaci, která dopadá na předmět podnikání firmy. Ta je samozřejmě jiná, jde-li o obchodní řetězec, energetickou nebo například leteckou společnost. Právníci a další experti na core business zpravidla nemají dostatečnou expertízu ve specifickém oboru restrukturalizace a insolvence, protože se mu logicky nevěnují každý den. Když je zahájeno insolvenční řízení, nebo vznikne incidenční spor, často využívají externí experty. Jde o specializované právnické firmy, ekonomické poradce, znalce nebo insolvenční správce se zvláštním povolením. Když s nimi spolupracují, dosahují synergií.