Oddlužení třikrát jinak (2. díl)

Autor: Lenka Vidovičová

V tomto díle se zaměříme na to, za jakých podmínek dlužník splní podmínky oddlužení a dosáhne rozhodnutí o osvobození od placení pohledávek v probíhajících oddluženích v závislosti na tom, kdy byl prohlášen úpadek.

Ač to tak na první pohled nevypadá, dochází stále ke snižování míry uspokojování věřitelů a posouvání hranic ve prospěch dlužníků

SKUPINA 1 (úpadek před 1. 7. 2017)

• osvobození se přiznává jen na návrh dlužníka;
• dlužník musí splnit všechny povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení;
• dlužník musí své nezajištěné věřitele uspokojit alespoň do výše 30 % zjištěných pohledávek, nebo alespoň do výše 50 % zjištěných pohledávek při postupu podle § 398 odst. 4 IZ (tedy byla-li dlužníkovi dána možnost nižších, než zákonných srážek);
• bude-li uspokojení nižší než 30 %, resp. 50 %, pak lze přiznat osvobození jen za podmínek, že to dlužník navrhne a prokáže, že nižšího uspokojení bylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil a že částka, kterou věřitelé obdrželi není nižší, než by se jim dostalo, kdyby byl úpadek řešen konkursem.
• osvobození se však netýká peněžitého trestu či jiných majetkových sankcí stanovených v trestním řízení pro úmyslný trestný čin a pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti
• soud vyslechne dlužníka i insolvenčního správce

SKUPINA 2 (úpadek od 1. 7. 2017 do 31. 5. 2019)

• osvobození se přiznává i bez návrhu dlužníka;
• dlužník musí splnit všechny povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení;
• dlužník musí své nezajištěné věřitele uspokojit alespoň do výše 30 % zjištěných pohledávek, nebo alespoň do výše 50 % zjištěných pohledávek za stejných podmínek jako u skupiny 1
• bude-li uspokojení nižší než 30 %, resp. 50 %, pak lze přiznat osvobození jen za stejných podmínek, jako u skupiny 1
• osvobození se netýká stejných případů jako u skupiny 1
• soud již nemusí slyšet dlužníka ani insolvenčního správce

SKUPINA 3 (úpadek od 1. 6. 2019)

• osvobození se přiznává i bez návrhu dlužníka;
• dlužník musí splnit všechny povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení;
• dlužník nemusí splnit žádnou konkrétní procentní hranici pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů;
• oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je splněno, jestliže:

1. dlužník splatí 100 % nezajištěných pohledávek, včetně pohledávek podřízených;
2. dlužník splatí 60 % nepodřízených nezajištěných pohledávek do 3 let od schválení oddlužení;
3. dlužník po dobu 5 let trvání oddlužení neporuší svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení svých věřitelů, přičemž platí zákonná domněnka, že povinnost neporušil, pokud splatil alespoň 30 % nepodřízených nezajištěných pohledávek
4. dlužník s vyšší ochranou (tj. starobní důchodce, invalidní důchodce v II. a III. stupni a dlužník s dluhy, které jsou alespoň ze 2/3 z doby jeho nezletilosti) po dobu 3 let neporuší své povinnosti tak, že by mu oddlužení bylo zrušeno;

• osvobození se netýká, kromě případů platných pro skupiny 1 a 2 nově i pohledávek na výživném ze zákona a pohledávek věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví.

Ze srovnání právních úprav vyplývá, že oddlužení je stále méně soudním procesem s konáním soudních jednání, protože procesní aktivita dlužníka se již nepředpokládá. Povinnosti dlužníků mizí a věřitelé dostávají méně.

Povinná míra splacení dluhů se nahrazuje povinností “vynakládat veškeré úsilí”

To, jestli dlužník vynakládal dostatečné úsilí na co nejvyšší uspokojení svých věřitelů, budou soudy hodnotit při ukončení oddlužení.

Pokračování příští neděli

Jde o názor autora, nikoli legalTV