Malé připomenutí historie pro kandidáty

Autor: Václav Vlk  

 

Jak se nám ty volby blíží, jsou všichni advokáti aktivní a zejména „konkurenční“, tedy ty mimo komoru a její současné vedení stojící skupiny vystupují v médiích, a to je dobře, protože o sobě dávají vědět. Někdy mě to zaujme více, někdy mě to zaujme méně, ale Právní rádce č. 5 je předvolebním rejem přímo nabytým. Protože kandiduji do Odvolací kárné komise České advokátní komory, velmi mě zaujal rozhovor, reprezentanta Komory 2.0 a zejména ta část, která se týká důstojnosti advokátního stavu. Nevím, jestli si to každý vyhledá, spíš ne, takže budu citovat. Chceme definovat, co si pod onou bájnou důstojností advokátního stavu mají advokáti představit. Nemyslíme si, že by spory o to, jaké slovo je ještě přiměřeně sprosté, aby je mohl použít advokát, je potřeba řešit práci v kárných řízeních. Existují různí klienti pro různé advokáty. Komora by neměla v rámci kárných řízení řešit malichernosti a zaměřit se spíše na poskytovaní kvalitního poradenství. Pro nás je větším rizikem pro advokátní důstojnost advokát s profesním emailem na bezplatném emailovém serveru, než advokát, co občas lidsky zanadává.“

Musím říci, že jsem nevěřil vlastním očím, když jsem to četl.

Ano, advokát může použít exaltované slovo, ale reálné jsou spíš situace, kdy advokáti, a to jsou ti, kteří se dostávají před kárnou komisi, používají vulgární výrazy a připodobňování veřejných osob v rámci činnosti k různým typům lidských přirození, nebo vynikající vzpomínka z dávných let, kdy jeden z advokátů vstoupil do chodby příslušného soudu, kde si zavolal před zraky udivené justiční stráže soudkyni, aby jí oznámil, že je zřejmě příbuzná s nechvalně známým prokurátorem z doby socialismu a je asi zřejmě stejná (slušnost mi nedovolí použít vůbec ani náznak slova, které použil).

Děje se tak stále.

Otázka posuzování poskytování nekvalitního právního poradenství je též zábavná, protože 90 % problémů spočívá v tom, že advokáti vyberou peníze a tu službu skoro nikdy neposkytnou, nebo bůhví kdy a po mnoha urgencích, případně ani netrefí soud, ke kterému podat podání. Vážení kolegové si totiž myslí, že může jít o nuance ve výkladu právních předpisů, ale ono jde o bazální znalost předpisů, když víte, že rozvod se neřeší podáním na stavební úřad, a to nejsem daleko od pravdy.

Tolik tedy k oné důstojnosti a profesní etice. Tady by spíše asi prospělo zpřísnění podmínek vstupu, pokud se týká kvality zkoušek, a ne snaha o absolutní otevření komory, do které může vstoupit každý.

Tedy, spíš bych se opravdu zaměřil alespoň na co nejširší a nejpřísnější postihování stávajících jevů neetických, tak jak jsou chápány dnes.

Je to nutné sdělovat celé šíři advokátní veřejnosti a jak ji přesvědčit, aby si četla kodex a věděla, co vědět má. Školeními, na které nebudou chodit?

Poznámka o tom, že největším rizikem pro advokátní důstojnost je advokát s profesním emailem na bezplatném emailovém serveru dosvědčuje jen pochopitelný a reálný nedostatek historické paměti. Možná to Komora 2.0 nepostřehla, ale ono to s tou technikou má nějaký vývoj a já, ač se považuji za mladého, jsem začínal v době, kdy jsme v advokátní kanceláři měli jeden počítač, a to zakoupený půl roku před mým nástupem a jinak psací stroj s pamětí. Mobilní telefon neexistoval, respektive stál sto tisíc korun, což je něco, jako kdyby dneska stál asi pět set tisíc korun. Takže, když se zavedly internetové služby, řada advokátů si logicky zřídila e-mail na volném serveru a tam zůstala, protože pro klienty je důležité, že jsou pořád na stejném místě (adrese) a stále k dosažení.

Stejně tak musím trošku zkritizovat, že na jedné straně horuje Komora 2.0 proto, aby se k sobě kolegové chovali kolegiálně, ale jak sami tvrdí, „do značné míry je nám poměrně lhostejné, co si o nás, nebo o sobě myslí ostatní kolegové.“ Myslím si, že si o nás myslí spoustu špatných věcí, protože neví, že mají pozdravit, představit se, že se nepíše v kopiích klientům, že si e-maily i poštu jako důvěrnou mezi sebou advokáti a neadresují současně klientům, že je nesmysl komukoli předkládat plnou moc, protože advokát má v etickém předpisu napsáno, že o svých věcech mluví pravdu, takže, když tvrdí, že někoho zastupuje, tak ho zastupuje a plná moc se předkládá jenom tam, kde to procesní předpisy vyžadují.

Všimněme si, že tyto problémy nemají ti, kteří koncipovali v tzv. staré advokacii, ale naopak ti, kteří koncipovali u svých kamarádů koncipientů a tak stále dokolečka v touze po otevřené advokacii.

Já to nekritizuji, já to pouze konstatuji.

Musím se tady vymezit právě, protože kandiduji, jinak to nečiním a dělám si z těch věcí spíše legraci. Z toho si však legraci mohu dělat jenom mírně a jsem přesvědčen, že nad takovými dopady ctění kolegové vlastně ani neuvažovali, protože to nevidí.

Každopádně, ať jdou všichni nejen se svými programy, ale se svými názory ven, když už ty volby mají stát za to.

 

Jde o názor autora, nikoli legalTV