Insolvence majitele společnosti

Autor: Petr Veselý  

 

S ohledem na dopady pandemické krize očekáváme nárůst problémů se splácením dluhů jak u společností, podnikajících v zasažených odborech, tak u jejich majitelů – společníků. Povědomí o řešení insolvence společností se čím dál více zvyšuje a pojmy jako mimořádné moratorium, konkurs a reorganizace již nejsou většině podnikatelů v potížích neznámé. Co si však řada manažerů společností neuvědomuje, jsou dopady, jaké má na společnost insolvence jejího společníka.

V praxi se stále častěji setkáváme s případy, kdy majitel nebo spolumajitel společnosti je nucen sám vstoupit do insolvence, řešené konkursem, nebo (častěji) oddlužením. Společnost je dále řízena statutárním orgánem a může podnikat prakticky bez omezení. Ať už má majitel společnosti na její chod přímý vliv či nikoliv, neuvědomuje si, že právě nastala skutečnost vyžadující odborné řešení, které může zachránit fungování společnosti a nepovede k jejímu zániku.

V plném světle se tato problematika objevila po 1.6.2019, kdy nabyla účinnosti jedna podstatná změna insolvenčního zákona v oblasti oddlužení fyzických osob. Do této doby bylo nejčastějším způsobem řešení úpadku oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, při kterém nedocházelo k prodeji majetku oddlužující se osoby. Majiteli nebo spolumajiteli společnosti tak zůstával v držení jeho obchodní podíl a společnosti se insolvence tohoto majitele nebo spolumajitele nemusela nijak dotknout. Majitel mohl dokonce působit ve společnosti v pozici statutárního orgánu nebo zaměstnance a z příjmů vyplácených společností postupně hradil své dluhy až do svého úspěšného oddlužení. Počínaje 1.6.2019 je to ale jinak.

Dnes již téměř nelze oddlužit společníka společnosti, aniž by toto oddlužení mělo vliv na vlastnickou strukturu společnosti. 

Není totiž možné provést oddlužení pouhým plněním splátkového kalendáře bez současného prodeje postižitelného majetku dlužníka. Obchodní podíl v držení dosavadního společníka tak musí změnit svého majitele, nebo zaniknout. Bohužel se tato informace často k osobám řídícím korporaci nedostane a jednají tak, jako by k žádné změně ve vlastnické struktuře korporace nedošlo. Takové jednání může mít nedozírné následky jak pro společnost samotnou, tak pro odpovědnost jejich manažerů.

Nejčastěji postihuje problematika insolvence společníka společnosti s ručením omezeným. 

Jakmile je na majetek společníka prohlášen konkurs nebo je schválené oddlužení, přechází právo k nakládání s obchodním podílem ve společnosti na insolvenčního správce, který zahájí jeho zpeněžení. Zákon o obchodních korporacích, již od počátků své účinnosti v roce 2014, stanoví, že pokud se insolvenčnímu správci nepodaří obchodní podíl zpeněžit do 6 měsíců od prohlášení konkursu, nastávají obdobné účinky, jako při vystoupení společníka ze společnosti. Velké části nejen laické veřejnosti však patrně mohlo uniknout (zůstalo to stranou zájmů odborných médií), že s novelizací zákona o obchodních korporacích účinnou od 1.1.2021 dopadá toto pravidlo výslovně i na případy, kdy je společníku korporace schváleno oddlužení.

V okamžiku, kdy dojde k úpadku některého (třeba i minoritního) společníka, by měl management společnosti ve vlastním zájmu situaci bezodkladně řešit. 

Měl by poskytnout insolvenčnímu správci takovou součinnost, aby došlo pokud možno k tak plynulému převodu obchodního podílu, který neohrozí chod korporace. Nedojde-li k prodeji podílu do šesti měsíců od prohlášení konkursu nebo schválení oddlužení společníka, jeho účast ve společnosti zaniká a obchodní podíl se stává uvolněným podílem.

S uvolněným podílem musí společnost naložit zákonem požadovaným způsobem, jinak může soud společnost zrušit a nařídit její likvidaci. 

Insolvenčnímu správci musí společnost vyplatit vypořádací podíl, jehož výše se zjistí z účetních výkazů společnosti.

Problematika insolvence majitele nebo spolumajitele společnosti je natolik komplexní a komplikovaná, že by ji měli manažeři korporace jednající s péčí řádného hospodáře svěřit do péče specializovaných odborníků.