Alternativní způsoby dělení zisku

Autor: Zdeněk Tomíček  

 

V naší rubrice Sharholders Agreement („SHA“) jsme se již zabývali způsoby nakládání s podíly, a to včetně různých variant, jak přistupovat k exitovým scénářům. Také jsme si popsali situace, kdy je vhodné SHA uzavřít, a kdo může být její smluvní stranou. Tématem tohoto dílu jsou alternativní metody dělení zisku obchodní korporace v závislosti na plnění tzv. klíčových ukazatelů výkonosti („KPIs“).

Podílet se na zisku či ztrátě obchodní korporace na základě jiných pravidel, než pouze velikosti obchodního podílu, je vhodné zejména u malých společností, kde jsou společníci zároveň členy jejího statutárního orgánu společnosti a podílejí se tak přímo na jejím vedení.

Při správné tvorbě týmu obchodní korporace by měl mít každý její společník/jednatel svoji roli

S rolí pak souvisí stanovení úkolů, za které je odpovědný. Úspěšnost plnění těchto úkolů lze vhodně odrážet právě na výši podílu na zisku daného společníka. Pro úplnost zároveň dodávám, že pro tento model není podstatné, zda společníci z titulu své pozice i ve statutárním orgánu pobírají odměnu za výkon funkce či nikoli.

Pro správné, prorůstové a pro všechny motivační nastavení prostředí v obchodní korporaci se tedy musíme vypořádat s třemi prvky – (a) podílem na ztrátě, (b) podílem na zisku bez zohlednění výkonnosti, a (c) podílem na zisku v důsledku řádného plnění KPIs.

K podílu na ztrátě, resp. nákladech společnosti, lze přistoupit nejčastěji čtyřmi následujícími metodami

Nejběžnějším způsobem je výši nákladů neřešit a zaměřit se jen na dělení zisku. Tento způsob nereflektuje, jakým způsobem, který společník obchodní korporaci zatěžuje. Jedná se tak o nastavení, ve kterém si společníci plně věří, že každý korporátní náklad je vynaložen efektivně a přinese tížené ovoce. Alternativou může být krytí nákladů v poměru výše podílů či poměrně dle počtu společníků. Speciální formou, která naopak vyvíjí veliký tlak na společníky, je krytí nákladů dle jedné z předchozích variant pouze do určité finanční výše s tím, že jakékoli náklady, které bude potřebovat společník pro svoji činnosti vynaložit nad tuto výši, budou automaticky ponižovat jeho budoucí podíl na zisku.

V této variantě je tedy zájmem každého společníka eliminovat náklady obchodní korporace na nutné minimum, popř. vytvářet náklady jen v případě, kdy si bude společník dostatečně jistý, že zisk v důsledku těchto nákladů, tedy investice, bude výrazně vyšší

Podíl na zisku se pak může dělit na část nezohledňující výkonost a naopak část, kde jsou splněná KPIs nezbytným předpokladem pro jeho výplatu. Důvodem, proč se v každé obchodní korporaci snažíme část zisku dělit bez zohlednění přínosu jednotlivých společníků spočívá ve snaze navázat tuto složku odměny ve formě podílu na zisku na týmový duch a snahu táhnout za jeden provaz. Typicky budeme takto dělit třicet až čtyřicet procent zisku obchodní korporace, a to opět buď proporcionálně dle počtu společníků anebo dle výše jejich podílů. Zbylých, řekněme, šedesát procent zisku rozdělíme mezi společníky dle jejich počtu rovnoměrně v situaci, kdy každý z nich splní své KPIs. Pokud tedy budeme mít např. tři společníky a všichni plně své předem daná KPIs splní, pak se každému rozdělí ještě dvacet procent zisku. Pokud však jeden z nich nebude práci dělat řádně nebo vůbec a KPIs zcela nenaplní, pak takový společník nedostane z těchto šedesáti procent nic a zbylí dva si nerozdělí pouze dvacet procent, ale třicet procent, tj. rozdělí si zisk, který by jinak připadl třetímu společníkovi, kdyby naplnit to, co se od něj očekává. Systém tak garantuje odměnu jen těm, kteří si ji opravdu zaslouží.

A jak vypadají KPIs? U společníka odpovědného za klienty půjde typicky o KPIs navázané na tržby, počet nových zákazníků, obrat společnosti atd. U společníka odpovědného za pracovněprávní agendu budeme zase posuzovat fluktuaci či kvalifikaci zaměstnanců. U společníka odpovědného za vývoj produktu se můžeme zaměřit na plnění plánu rozvoje, nové patenty či inovativní nápady atd. V tomto duchu by se dalo pokračovat dlouho.

Podstatné však je, že při troše kreativity se KPIs dají nastavit vždy, ať je role společníka/jednatele jakákoli

Rád bych na výše uvedeném přístupu poukázal zejména na zajímavý způsob vnímání podílu, jakožto hodnoty, která se do značné části realizuje až v okamžiku její monetizace, tj. při jeho prodeji. Přiblížená schémata dělení nákladů a ztráty totiž přistupují ke kapitálové účasti na obchodní korporaci dvojím pohledem. Prvním z nich vnímá obchodní korporaci jako platformu ke generaci zisku (krátkodobý pohled) za současného zvyšování hodnoty investice (dlouhodobý pohled). Tento pohled na obchodní podíl předpokládá aktivní činnost společníka. Druhý pohled omezující se striktně na vlastnické právo k podílu pak do určité míry přichází na pořad dne až v okamžiku jeho prodeje. Jinými slovy – při aplikaci uvedené právně-ekonomické filosofie na dispozici s obchodním podílem se totiž může stát, že i společník vlastnící devadesát procent na společnosti bude brát zisk v řádech nižších desítek procent maximálně, pokud nebude plnit očekávání do něj vložená menšinovými společníky.

V příštím díle se budeme věnovat některým doplňkovým ustanovením SHA, která mohou být v jednotlivých konkrétních případech důležitá, a proto by ve vaší SHA neměla chybět.