Autor: Martin Maisner
Advokacie a advokátní komora je ze své podstaty apolitická.
Důvodem je, že advokát – zejména pokud působí jako obhájce – musí upozaďovat osobnost klienta a soustředit se na svou odbornou práci a do této práce může těžko promítat své politické názory. Stejně tak se nebude se svým klientem lidsky ztotožňovat (v oblasti obecné kriminality by to asi bylo dost složité), ale bude profesionálně plnit svou procesní funkci, nejlépe jak dokáže. To, že je někdy se svým klientem ztotožňován, je smutné, ale berme to jako chybný pohled laické veřejnosti stejně, jako když si v minulosti chtěli pacienti nechat operovat endoprotézu od Miloše Kopeckého nebo Ladislava Chudíka (těm, kdo si nepamatují seriál Nemocnice na kraji města, se omlouvám). Těm kolegům, kteří se v takové situaci naopak s klientem sžívají, bych rád připomněl, že jim to při práci moc nepomůže.
Ani advokátní komora nemůže působit politicky
Není politickým uskupením – členství v advokátní komoře je pro všechny advokáty povinné, příslušnost k jakémukoliv světovému světonázoru není předepsána a advokáti se tedy v komoře nesdružili pod jakýmkoliv ideovým praporem, ale protože chtějí vykonávat svou profesi.
Advokáti prostřednictvím sněmu volí své představenstvo k tomu, aby vykonávalo stavovskou správu (tedy přesněji veřejnou správu v přesně vymezené oblasti – tedy tzv. zbytkovou správu) a nikoliv, aby jménem 13.000 advokátů hlásalo jejich společné politické názory či usilovalo o splnění jejich společného politického programu.
Advokáti mají politické názory natolik různé, že v každém hloučku nejméně tří advokátů se srdečně neshodnou
To ovšem neznamená, že by všichni advokáti byli principiálně apolitičtí. Řada politiků jsou původním povoláním advokáti a řada advokátů se v určité části svého života politice aktivně věnuje nebo věnovala. Důvody jsou zjevné – většina advokátů dokáže dobře hovořit, argumentovat i analyzovat a jsou zpravidla pracovití a cílevědomí. Navíc v rámci advokacie se více věnují věcem soukromým než věcem veřejným, takže je časem může přemoci vnitřní touha po tom páchat veřejné blaho. Nicméně – pokud se rozhodnou být aktivní v politice, je to jejich aktivita osobní a občanská a od jejich advokátní profese přísně oddělená.
Je ještě druhý důvod, proč se někdy objevuje snaha využít advokátní komoru k podpoře či propagaci nějakého politického názoru. Vydávat politická prohlášení nebo naopak politická prohlášení kritizovat, nebo se vůči nim vymezovat jménem advokátní komory nebo odborné veřejnosti může mít zcela jinou váhu, než pokud tak činí soukromník nebo nějaký politik. Proto vidíme tak často snahu zapojit advokátní komoru do politických diskusí nebo akcí, někdy dokonce snahu, aby advokátní komora podpořila toho či onoho advokáta v jeho kauze před tím či oním soudem. Jenže takhle to nefunguje.
Advokátní komoru nelze používat jako nátlakový prostředek nebo vlivného přímluvce pro podporu partikulárních politických nebo komerčních zájmů
Poškodilo by to dobré jméno advokátní komory, patrně i advokacie jako takové a domnívám se, že by to patrně nepomohlo ani onomu politickému zájmu.
